Říká se, že v Česku je ukryto mnoho pokladů z dob minulých. Hodně už jich bylo objeveno, ale stále jich někde mnoho ukrývá. Ať už se jedná o poklad starých a tajemných Templářů nebo ukradený majetek Židů během 2. světové války. Tyto poklady a hodně dalších se nikdy nenašly a nikdo nemá jistotu, jestli vlastně existují. V Česku je hledání pokladů s detektorem kovů velmi oblíbeným a rozšířeným koníčkem. Hledače, s detektorem v ruce, můžete potkat v lesích, na loukách, u hradů a zámků nebo také u vypuštěných přehrad a rybníků. Všude tam, sice malá, je šance najít něco vzácného.
Nejde jen o bohatství
Nalezené poklady mají často hodnotu spíše historickou než peněžní. Mnohdy slouží k objasnění některých historických událostí. Někteří hledači úzce spolupracují s archeology a muzei. Odměna za nalezení je ovšem nízká-25% z odhadnuté ceny nálezu. To vede mnoho hledačů spíše ke spolupráci s překupníky nebo sběrateli. Nejvíce toho z Česka putuje do Německa, ale i v Česku žije hodně sběratelů. Tímto počínáním hledač porušuje zákon. Každý je povinen nález odevzdat. Pokud najde více artefaktů na jednom místě, je vhodné kontaktovat profesionály, kteří se místo postarají bez újmy.
Najdou se i hledači, kteří chodí výhradně po plážích nebo, kde je vysoká frekvence lidí a hledají ztracené šperky a mince.
Pravidla pro hledače pokladů
Díru, která zůstane po vykopání pokladu, by měl každý hledač zasypat a místo upravit, co nejvíce do původního stavu. Hledání pokladů je zakázané na archeologických nalezištích.
Česko je rájem pro hledače
Po zpřísnění zákona na Slovensku se Česko stalo, společně se Švýcarskem, zemí, kde se může volně s detektorem kovů pohybovat a hledat.
Ideálním způsobem hledání pokladů je propojení s „čundrem“. Party nebo rodiny vyráží do lesů i na celé dny. Nenalezených pokladů čeká na své objevitele ještě mnoho.